Text: |
Taky na tu dobu ráda vzpomínám. bylo mi tehdy 18 - 20 let a vždycky jsem si tam krásně namasírovala sebevědomí, neb tamější hoši byli úplně z jiného těsta než našinci a pilně si mě namlouvali, však jsem se tam málem vdala :-). Jugo celníkům jsme šoupli nějaké to pivko, ale to bylo z pouhé radosti, že už jsme konečně na "svobodě", jak říkal můj táta. Jezdívali jsme do kempu na celý měsíc a ještě nám to bylo málo.Jezdili jsme Ladou, napakovanou tak, že jsme škrtali zástěrkama. Žádnou elektriku, lednici jsme neměli, všechno pěkně v konzervách (které byly tehdy kupodivu chutnější než dneska), na jídlo v restauračkách jsme ani nepomysleli, jen jsme tiše záviděli Němčourům, jak se cpou, až mají mastné brady. Jediné, co mně a ségře naši dopřáli, byl jeden kopeček té jejich báječné zmrzky.V kempu tehdy pouze sprchy se studenou vodou - to chtělo odvahu se vysprchovat. Domů jsme se vždycky vraceli jak spráskaní psi a táta vzdychal: "Tak zase zpátky do kriminálu..." V kufru koupené nějaké ty džíny a jiné u nás nedostatkové zboží, lahvička skvělého Cézara a úžasně voňavého sladkého Hruškovace (kupujeme i dnes), pro mě pidi prstýnek, nějaká ta kazeta s Abbou a strach na hranicích, aby nám to celníci nesebrali. Na konci pobytu jsme prodali stan (Jugoši po nich byli celí diví). Moje děti už Jugoška nevzrušuje,jsou lehce znuděné, nejraději by čučely v apart. na bednu, ve které je to samé co u nás, dostat je na procházku je unikum :-(( |